Slovakia on my mind – excerpt

by | aug 6, 2011 | Texty |

text: Jaroslav Šťastný, vyšlo: HIS Voice 1/2008 Následující text představuje pohled zvenčí. Po obecných pozorováních přináší lehce naskicované portréty několika skladatelů. Tento pohled je nutně subjektivní a ne všechno je zde vzpomenuto. Je to Slovakia on my mind… (…) PIAČEK, Marek (1972) Existuje-li dnes nějaká reinkarnace Mozarta, pak je to nejspíš Marek Piaček – blíží se mu ani ne tak hudbou, kterou píše (i když jeho talent je nesporný), ale především „nesnesitelnou hravostí“, kterou prý génius vídeňského klasicismu dráždíval své okolí. Pro Marka Piačeka je hudební tvorba především příležitostí ke hře – s oblibou pak nachází hudební materiál především v pokleslých žánrech, kterých mu současná produkce nabízí nepřeberné množství. Svůj kompoziční styl nazývá „otevřený realismus“. Je to pojmenování přístupu, který se orientuje na bezprostřední přítomnost, skladatelem akceptovanou bez hodnocení a předsudků. V praxi to znamená, že používá banálních materiálů (pop, televizní znělky, reklamy atd.) a klade je do nezvyklých či naprosto absurdních kontextů. Z tohoto hlediska jsou si všechny hudební žánry a formy rovny a převedeny do nových souvislostí ztrácejí svůj původní význam. Ve svém „otevřeném realismu“ Piaček reaguje na snahy moderního umění o překlenutí mezery mezi uměním a životem, o osvobození ze sterilního prostředí koncertních sálů a galerií. Skladatel živě reaguje na různé formy a postupy masové kultury, která jej obklopuje, vybírá si z ní podněty a ve zcizené podobě ji klade do kontextu „vážné hudby“. Na druhé straně se svým souborem Požoň sentimentál přináší vážnou hudbu do kavárenského prostředí. Že Piačekovo pojetí hudby v sobě skrývá ironický osten, je nasnadě (zde není možno přehlédnout vliv Martina Burlase, který je ostatně jeho strýcem). Ironicky vyznívá i jeho velká...