by Marek Piaček | aug 6, 2011 | Texty |
text: Jaroslav Šťastný, vyšlo: HIS Voice 1/2008 Následující text představuje pohled zvenčí. Po obecných pozorováních přináší lehce naskicované portréty několika skladatelů. Tento pohled je nutně subjektivní a ne všechno je zde vzpomenuto. Je to Slovakia on my mind… (…) PIAČEK, Marek (1972) Existuje-li dnes nějaká reinkarnace Mozarta, pak je to nejspíš Marek Piaček – blíží se mu ani ne tak hudbou, kterou píše (i když jeho talent je nesporný), ale především „nesnesitelnou hravostí“, kterou prý génius vídeňského klasicismu dráždíval své okolí. Pro Marka Piačeka je hudební tvorba především příležitostí ke hře – s oblibou pak nachází hudební materiál především v pokleslých žánrech, kterých mu současná produkce nabízí nepřeberné množství. Svůj kompoziční styl nazývá „otevřený realismus“. Je to pojmenování přístupu, který se orientuje na bezprostřední přítomnost, skladatelem akceptovanou bez hodnocení a předsudků. V praxi to znamená, že používá banálních materiálů (pop, televizní znělky, reklamy atd.) a klade je do nezvyklých či naprosto absurdních kontextů. Z tohoto hlediska jsou si všechny hudební žánry a formy rovny a převedeny do nových souvislostí ztrácejí svůj původní význam. Ve svém „otevřeném realismu“ Piaček reaguje na snahy moderního umění o překlenutí mezery mezi uměním a životem, o osvobození ze sterilního prostředí koncertních sálů a galerií. Skladatel živě reaguje na různé formy a postupy masové kultury, která jej obklopuje, vybírá si z ní podněty a ve zcizené podobě ji klade do kontextu „vážné hudby“. Na druhé straně se svým souborem Požoň sentimentál přináší vážnou hudbu do kavárenského prostředí. Že Piačekovo pojetí hudby v sobě skrývá ironický osten, je nasnadě (zde není možno přehlédnout vliv Martina Burlase, který je ostatně jeho strýcem). Ironicky vyznívá i jeho velká...
by Marek Piaček | aug 4, 2011 | Nezaradené |
SME, štvrtok 21. 1. 2010 | Eva Andrejčáková (…) Marek Piaček, hudobný skladateľ Hymna ako identifikujúca zvučka štátu je pre mňa vždy dôležitou súčasťou prezentácie krajiny. Rozhodne ovplyvní môj názor na danú krajinu. Hymny všetkých štátov som si stiahol kedysi dávno, ešte v začiatkoch internetu, ako MIDI súbory. Vždy ma zaujímali, aj ich historický vývoj, hudobný či textový. Často som ich používal aj vo svojich skladbách. Napríklad celá prvá časť skladby Učiteľka očami detí je poskladaná z rôznych hymien. Je zvláštne, že si to nikto takmer nevšimne – niektoré motívy sú veľmi zreteľné, napríklad začiatok francúzskej hymny. Takisto nemeckú hymnu som spracoval v skladbe Jednota a právo pre kapelu Požoň sentimentál. Takmer sa to nedá počuť, ale celá skladba je výlučne z tej hudby. V symfónii Nuntium magnum som zasa citoval bhutánsku hymnu, lebo ma hudobne veľmi zaujala, najmä jeden melodicky veľmi výrazný tón. Teším sa a som hrdý na to, že máme vlastnú hymnu. Sú národy, ktoré dodnes nemajú vlastný štát ani hymnu. Oveľa radšej by som však bol, keby našou hymnou bola Suchoňova Aká si mi krásna – napríklad. V poslednom čase ma veľmi pobavila verzia hymny Sovietskeho zväzu ukrajinského dua 5nizza. (…) Čítajte viac:...
