by Marek Piaček | aug 22, 2011 | Recenzie |
New Europe: Meridian 17 * Orchester Požoň Sentimentál: Marek Piaček (flauta), Ľubomír Burgr (husle), Boris Lenko (akordeón), Peter Zagar (klavír), Egon Bondy (texty, spev) * Festival Wien Modern * 24. november, Café Heumarkt, Viedeň
by Marek Piaček | aug 6, 2011 | Nezaradené |
Úryvok z Bondyho Epizódy 96, uverejnený v booklete prvého CD Požoňu sentimentál. Zdal sa nám neuveriteľne presným popisom toho, čo robíme s PS.
by Marek Piaček | aug 6, 2011 | CD, CD, Skladby, Skladby |
Otvorený realizmus Otvorený realizmus – tak by sa dal označiť kompozičný princíp, ktorý je prítomný v celej tvorbe Marka Piačeka. Podstatou tohto umeleckého postoja je otvorená účasť na prítomnosti. Otvorená v tom zmysle, že skladateľ skutočnosť nehodnotí, nepristupuje k nej s predsudkami. Otvorenosť tohto prístupu vedie v tvorbe Marka Piačeka často k spájaniu vážneho a banálneho, ktoré sa v jeho dielach dostáva do bizarných a niekedy až absurdných kombinácií. Všetky druhy a formy hudby tu vystupujú ako rovnocenné skutočnosti transformované do nových podôb, v ktorých stráca dôležitosť pôvod a hodnota toho-ktorého materiálu. A práve tento otvorený, nehodnotiaci postoj naráža na naše predstavy o tom, aká by mala byť súčasná hudba. Európske umenie sa už dávno zaoberá problémom stierania hraníc medzi umením a každodenným životom, otázkou gýča, či problémom oslobodenia umeleckého diela zo sterilného prostredia koncertných siení alebo galérií. V nadväznosti na tento vývoj ponúka otvorený realizmus Marka Piačeka svojrázny spôsob riešenia. Skladateľ sa zbavuje bremena minulosti, nerieši otázky pokroku a originality, opúšťa vžité predstavy a úvahy o hodnote umenia. Nezaoberá sa hodnotou tej-ktorej hudby, ale necháva sa ňou inšpirovať. Ak sa v danom okamihu stretnú akékoľvek rôzne prvky a prejavy, stávajú sa okamžite súčasťou sveta, ktorý nás obklopuje. Je to realizmus okamihu prítomnosti, ktorý súčasne zameriava pozornosť na dianie okolo nás i v nás samotných. Neobmedzuje sa iba na nezúčastnenú dokumentáciu vonkajšieho sveta, ale naznačuje, že skutočné vnímanie prítomnej reality je nezvyčajne bohaté a mnohorozmerné. Vďaka tomu sa v diele Marka Piačeka často ocitnú vedľa seba prvky z oblasti vážnej, populárnej, filmovej, tanečnej, etnickej hudby či mestského folklóru, ktoré v skutočnosti plnia len funkciu „materiálu“. Tieto prvky – citácie,...
by Marek Piaček | aug 6, 2011 | Požoň Sentimental, Požoň Sentimental, Požoň Sentimental, Požoň Sentimental |
Malomestský komorný orchester Požoň sentimentál spouští glassovskou předehru stoupající zvolna až k fortissimu. Nechybí jí parodický nádech. Z první řady hlediště alternativního bratislavského Divadla Stoka se zdvíhá drobný ušlechtilý stařec v ošoupaném zelenkavém saku z koženky, pod nímž má červený rolák.
by Marek Piaček | aug 6, 2011 | Texty |
text: Jaroslav Šťastný, vyšlo: HIS Voice 1/2008 Následující text představuje pohled zvenčí. Po obecných pozorováních přináší lehce naskicované portréty několika skladatelů. Tento pohled je nutně subjektivní a ne všechno je zde vzpomenuto. Je to Slovakia on my mind… (…) PIAČEK, Marek (1972) Existuje-li dnes nějaká reinkarnace Mozarta, pak je to nejspíš Marek Piaček – blíží se mu ani ne tak hudbou, kterou píše (i když jeho talent je nesporný), ale především „nesnesitelnou hravostí“, kterou prý génius vídeňského klasicismu dráždíval své okolí. Pro Marka Piačeka je hudební tvorba především příležitostí ke hře – s oblibou pak nachází hudební materiál především v pokleslých žánrech, kterých mu současná produkce nabízí nepřeberné množství. Svůj kompoziční styl nazývá „otevřený realismus“. Je to pojmenování přístupu, který se orientuje na bezprostřední přítomnost, skladatelem akceptovanou bez hodnocení a předsudků. V praxi to znamená, že používá banálních materiálů (pop, televizní znělky, reklamy atd.) a klade je do nezvyklých či naprosto absurdních kontextů. Z tohoto hlediska jsou si všechny hudební žánry a formy rovny a převedeny do nových souvislostí ztrácejí svůj původní význam. Ve svém „otevřeném realismu“ Piaček reaguje na snahy moderního umění o překlenutí mezery mezi uměním a životem, o osvobození ze sterilního prostředí koncertních sálů a galerií. Skladatel živě reaguje na různé formy a postupy masové kultury, která jej obklopuje, vybírá si z ní podněty a ve zcizené podobě ji klade do kontextu „vážné hudby“. Na druhé straně se svým souborem Požoň sentimentál přináší vážnou hudbu do kavárenského prostředí. Že Piačekovo pojetí hudby v sobě skrývá ironický osten, je nasnadě (zde není možno přehlédnout vliv Martina Burlase, který je ostatně jeho strýcem). Ironicky vyznívá i jeho velká...
